Dobrý večer milé blogerky!
Keramické výrobky se dají pálit jak v keramické peci, tak i v pecích na dřevo, koks, a třeba i na plyn.
Nedávno jsem se aktivně účastnila pálení keramiky v peci Felix na dřevo. Abychom si zážitek náležitě všichni užili, pálili jsme přes noc.
Asi ani nedokážu věrohodně popsat nadšení z tohoto "aktu", a ani z fotek, které jsem tehdy fotila a objevila na kartě, není možno vyčíst a vycítit to, co jsem při tom prožívala ...
Ve venkovních pecích na dřevo pálí keramiku v drtivé většině hrnčíři, čili se jedná o keramiku, točenou na kruhu. A taky keramika keltská.
Při pálení v peci elektrické, při dodržení teploty, glazury, lze výsledek očekávat, při pálení keramiky dřevem je výsledek nejistý. Při pálení dřevem se výrobek zbarvuje nestejnoměrně a je to taková živá, nesourodá glazura, která výrobek "udělá". Je to díky plamenu, druhu dřeva a určitě i popelu.
Pec, ve které jsme pálili výrobky postavil hrnčíř Petr T., který "organizoval" výpal, kterého jsem se účastnila a byl naším rádcem, pomocníkem a koordinátorem. (mimochodem obdivuhodný mladý muž) Nebudu tady popisovat, jak po odborné stránce výpal v peci probíhá, to se dá koneckonců i vyhledat na internetu, spíš vám popíšu, jak jsem to prožívala já, tedy jako keramický nadšenec - to jen na vysvětlenou.
Náš výpal probíhal cca 16,5 hodiny a cílem byl výpal ve výši 1350 °C. Ovšem ještě před tím bylo potřeba pec připravit, zkontrolovat výbavu, vyčistit, odstranit pavučiny, připravit žároměrky, udělat minikuličky, které se dávají pod každou pálenou věc, zkontrolovat množství dřeva tvrdého i měkkého, zkontrolovat stav rukavic, zajistit si pitný režim, třeba i noční svačinu a obléknout se do bavlněného oblečení. Naložení takovéto pece trvá taky nějakou chvíli, ale tu naložil náš hrnčíř, protože už věděl, do jaké části pece vložit to které zboží oglazované tou kterou šlemovkou.
Ještě k tomu výpalu - Bylo to o trochu déle, než jsme předpokládali, bylo to způsobeno tím, že jsme do pece vkládali věci, které ještě nebyly dostatečně vyschlé a navíc šlo o jediný výpal. Nejzajímavější na tom bylo, že točená keramika byla glazována tzv. šlemovkami, to jsou prostě hlíny barvené nebo nebarvené. Představte si, že třeba někde vykopete ze země jíl (v různých koutech a končinách je mnoho druhů jílů) a ten se mělní a cedí a míchá s vodou (někdy se přidávají i přísady) a tím polejete, odborněji naglazujete, hrníček, džbánek, misku. Při pálení na takto vysokou teplotu se šlemovka mění na glazuru, leskne a výsledkem jsou zajímavě oglazované výtvory.. To je přece úžasný!
Po všech zdlouhavých přípravách jsme se konečně v odpoledních hodinách dne dopracovali k prvnímu zažehnutí. Byli jsme všichni natěšeni a vůbec nám nevadilo, že nebudeme celou noc a dopoledne následujícího dne spát. Měli jsme sice v zásobě spacáky, aspoň k mírnému odpočinku mezi střídáním hlídek (2 hlídky po 2, střídání po 2 hodinách + náš ochránce), ale nikdo z nás toho moc nevyužil, báli jsme se, že bychom mohli o něco přijít. A to by byla škoda. Do pece se umístilo čidlo, které nás informovalo o teplotním stavu uvnitř pece a žároměrky - každý kousek je určen na určitou teplotu a po dosažení dané teploty se žároměrka roztavila, změkla - ukážu na fotce níže, neumím pořádně popsat. Venku na viditelném místě byl "budík", který byl propojen s čidlem a ukazoval nám numerickou teplotu. To je dost velký pomocník (i když odborníci umí pálit i bez něj - prostě podle ohně, typu pece, stavu popelu atd. odhadují). Každých 20 min. jsme psali zápisky.
Nebojte, už to svoje vyprávění zkrátím ...
Po zažehnutí ohně jsme celou noc + dopoledne následujícího dne topili v peci, ale nemyslete si, není to žádná legrace. Kromě sledování teploty jsme museli dodržovat teplotní křivku výpalu, čili postupně zvyšovat teplotu tak, abychom dosáhli předepsaným způsobem výpalu. Není to ani o tom, že čím více přiložíte, tím lepší, často i naopak. V případě, že jsme teplotní křivku přepískli nebo jsme trochu zadusili oheň a tah, museli jsme naopak dřevo z kamen vyhazovat do díry, která je vždycky u každé pece pod ohništěm. Nebo i proto, že jsme s teplotou nešli nahoru. Při každém otevření dveří jsme museli rychle naházet polínka dřívek, dle nutnosti, a sledovat teplotní křivku, která vždycky tímto aktem klesla .... To zas bylo nutné přivádět do pece vzduch, takže rychle otevřít kamna a sledovat kouř z komína. Někdy šlehaly z komína metrové plameny a to byla tedy podívaná. Četnost přikládání bylo častější a častější, ke konci třeba i každé 1,5 - 2 minuty A tak to šlo celou noc a až do dopoledne, než jsem dosáhli naší mety - na budíku teplota 1280°C, v peci, dle poslední vytavené žároměrky 1350 °C. Výsledek našeho snažení doložím někdy později, jednak pec chladne několik dní a jednak jsem se už otevření pece nemohla, z pracovních důvodů, účastnit, což byla velká škoda, protože i to je zážitek - odstranit lepenice na cihlách, odstranit šamotky a před vámi se objeví vypálená keramika, která hraje všemi zemitými odstíny ...
Hrnčíři vědí, že tento způsob výpalu je mnohem pracnější, než výpal v "obyčejné" peci, ale za ten zážitek to stojí.
hrnčíř Petr kontroluje ...
vyčištěné ohniště a popelník
... tady v této betonové díře se může stát a přikládat a taky se sem vyhazují polena, již vložená do pece a nutná vyndat ....
vyčištěné místo pro výrobky
tady žároměrky, 2x po 4, na každé jiná teplota, poslední zadní se taví při teplotě 1350
výrobky určené k našemu výpalu
lepení kuliček pod každý kus
vyskládaná pec
zažehnutí
budík s ukazatelem teploty
v noci
toto je můj apartmán
Doufám, že jsem vám, aspoň trošku přiblížila z laického pohledu pálení keramiky dřevem a taky že jsem se do toho vyprávění moc nezamotala. Jo a taky děkuji, že jsem zabruslila do starších fotek a znova jsem si pálení keramiky dřevem "prožila" , mám na to krásné vzpomínky.
Mějte se krásně
Margo
Žádné komentáře:
Okomentovat