neděle 28. února 2016

Trochu kozí splín


... asi správnější je "trochu velký splín" ...
Proč?
Chci  si dělat kozí sýry. Jenomže k tomu potřebuji (samo že lásku ke zvířatům) kozí mléko.
Kozí mléko získám od kozičky, která porodí kozí prcky. Až sem je to fajn.
Když se narodí kozička, chovatelé mají radost, tu si mohou nechat do chovu nebo se prodá jinému chovateli do chovu nebo si ji koupí takový chovatelský amatér - nadšenec, jako jsem bývala a jsem já a amatérský chov si založí, jak tomu a o sobě říkám já.
Když se narodí kozlík, je to horší. Pokud není do budoucna pasován na "Samce", většinou končí na maso. 


Nám se narodil kozlík. Je to úplně první mimčo, narozené v mém relativně novém chovatelském ráji.
Co teď?  Nemám zase tolik prostoru, abych rozšiřovala stálo o kozlíky a navíc ani tolik volného času je opečovávat. Ne, nestěžuji si, jen konstatuji.
Nabídky k odběru malého kozlíka na maso mám,  Mám to udělat? Nebo si ho nechat, protože je u nás"prvorozený"? Jeho mámě Matyldě jsem poděkovala, že to všechno zvládla sama, pomáhám jí s jeho péči a teď má skončit někomu na talíři?
Pokud budu chtít mléko každoročně, musím počítat s tím, že tento problém budu řešit ve stejném čase znova a znova, tohle se plánovat nedá. Zjišťuji, že vůbec nejsem na toto rozhodnutí dostatečně připravena. A neplemení kozlíci se do chovu fakt moc neprodávají.

Mám tedy chtít kozí mléko a neumět se k tomuto logickému problému postavit čelem?
Pro mě, která nejí maso, je ta představa o velikonoční  pečeni na svátečním stole otřesná. Brr.
Na druhou stranu představa večeře - domácího chleba, domácího kozího sýra a mléka je tak lákavá!!! Proto taky po práci letím domů nakrmit ty své kozí miláčky, dát jim jejich baštu a pomazlit se.

Hrnou se na mě hlasy, rady a porady z okolí , že to tak prostě je zařízené a má to tak být, a když zvíře žije krásný zvířecí život, milován svým majitelem a navíc je nezabit ve stresu ....ale .... asi jo, ale jestli si na to zvyknu a pochopím? těžce.

A tak se v tom vnitřně, od srdce pitvám... Ale vyřešit si to musím :-)

Promiňte to dnešní nedělní psycho, prostě kozí splín.

Margo




sobota 27. února 2016

Hortenzie poněkolikáté

Mám radost. Konečně se mi podařilo usušit hortenzie. Zkoušela jsem to několikrát, na všechny doporučované způsoby, ale nikdy se nezadařilo. Až teď. Pravda, není jich moc, je to tím, že jsem zase nevěřila, že to vyjde,tudíž jsem je ani neplánovala do nějaké vazby a ono jo. Tak k nim dosuším třeba růže, to by mohlo být hezké, 



Mějte se fajnově
Margo

sobota 20. února 2016

Něco jako nový květináč

Ahojky všem,

po dlouhé době zase bleší úlovek, trošku nadměrná ( průměr 50 cm) smaltovaná (samo že i otlučená) mísa.
Když jsem ji táhla domů, manžel na mě s hrůzou v očích : " Na co? "


No přeci na kytky !!!

Tak dlouho to se mnou táhne a pořád nechápe :-) No chápete to? :-)

Mějte se báječně
Margo

středa 10. února 2016

Kozí prckové

Strávila jsem pár dnů zase v Lužických horách, na kozí farmě. Chtěla jsem být u toho, když se rodí kozí miminka, když už nás naše Matylda překvapila a o všechno se postarala sama :-)





... když je "matek" vícero, chce to mít už systém ... to aby se na některou nezapomnělo :-)


 tady koza Klára a moje první dvojčátka


asi hodinu stará miminka

Bylo tam fajnově a já jsem zase o něco zkušenější.
Margo