úterý 31. července 2012

Mým největším keramickým

zážitkem bylo pálit keramiku dřevem a to ve venkovní peci na dřevo.

Dobrý večer milé blogerky!

Keramické výrobky se dají pálit jak v keramické peci, tak i v pecích na dřevo, koks, a třeba i na plyn.
Nedávno jsem se aktivně účastnila pálení keramiky v peci Felix na dřevo. Abychom si zážitek náležitě všichni užili, pálili jsme přes noc.
Asi ani nedokážu věrohodně popsat nadšení z tohoto "aktu", a ani z fotek, které jsem tehdy fotila a objevila na kartě, není  možno vyčíst a vycítit to, co jsem při tom prožívala ...

Ve venkovních pecích na dřevo pálí keramiku v drtivé většině hrnčíři, čili se jedná o keramiku, točenou na kruhu. A taky keramika keltská.
Při pálení v peci elektrické, při dodržení teploty, glazury, lze výsledek očekávat, při pálení keramiky dřevem je výsledek  nejistý. Při pálení dřevem se výrobek zbarvuje nestejnoměrně a je to taková živá, nesourodá glazura, která výrobek "udělá". Je to díky plamenu, druhu dřeva a určitě i popelu.

Pec, ve které jsme pálili výrobky postavil hrnčíř Petr T., který "organizoval" výpal, kterého jsem se účastnila a  byl naším rádcem, pomocníkem a koordinátorem. (mimochodem obdivuhodný mladý muž) Nebudu tady popisovat, jak po odborné stránce výpal v peci probíhá, to se dá koneckonců i vyhledat na internetu, spíš vám popíšu, jak jsem to prožívala já, tedy jako keramický nadšenec - to jen na vysvětlenou.

Náš výpal probíhal cca 16,5 hodiny  a cílem byl výpal ve výši 1350 °C. Ovšem ještě před tím bylo potřeba pec připravit, zkontrolovat výbavu, vyčistit, odstranit pavučiny, připravit žároměrky, udělat minikuličky, které se dávají pod každou pálenou věc, zkontrolovat množství dřeva tvrdého i měkkého, zkontrolovat stav rukavic, zajistit si pitný režim, třeba i noční svačinu a  obléknout se do bavlněného oblečení. Naložení takovéto pece trvá taky nějakou chvíli, ale tu naložil náš hrnčíř, protože už věděl, do jaké části pece vložit to které zboží oglazované tou kterou šlemovkou.
Ještě k tomu výpalu - Bylo to o trochu déle, než jsme předpokládali, bylo to způsobeno tím, že jsme do pece vkládali věci, které ještě nebyly dostatečně vyschlé a navíc šlo o jediný výpal. Nejzajímavější na tom bylo, že točená keramika byla glazována  tzv. šlemovkami, to jsou prostě hlíny barvené nebo nebarvené. Představte si, že třeba někde vykopete ze země jíl (v různých koutech a  končinách je mnoho druhů jílů) a ten se mělní a cedí a  míchá s vodou (někdy se přidávají i přísady) a tím polejete, odborněji naglazujete, hrníček, džbánek, misku. Při pálení na takto vysokou teplotu se šlemovka mění na glazuru, leskne a výsledkem jsou zajímavě oglazované výtvory.. To je přece úžasný!

Po všech zdlouhavých přípravách jsme se konečně v odpoledních hodinách dne dopracovali k prvnímu zažehnutí. Byli jsme všichni natěšeni a vůbec nám nevadilo, že nebudeme celou noc a dopoledne následujícího dne spát. Měli jsme sice v zásobě spacáky, aspoň k mírnému odpočinku mezi střídáním hlídek (2 hlídky po 2, střídání po 2 hodinách + náš ochránce), ale nikdo z nás toho moc nevyužil, báli jsme se, že bychom mohli o něco přijít. A to by byla škoda. Do pece se umístilo čidlo, které nás informovalo o teplotním stavu uvnitř pece a žároměrky - každý kousek je určen na určitou teplotu a po dosažení dané teploty se žároměrka  roztavila, změkla - ukážu na fotce níže, neumím pořádně popsat. Venku na viditelném místě byl "budík", který byl propojen s čidlem a ukazoval nám numerickou teplotu. To je dost velký pomocník (i když odborníci umí pálit i bez něj - prostě podle ohně, typu pece, stavu popelu atd. odhadují). Každých 20 min. jsme psali zápisky.

Nebojte, už to svoje vyprávění zkrátím ...

Po zažehnutí ohně jsme celou noc + dopoledne následujícího dne topili v peci, ale nemyslete si, není to žádná legrace. Kromě sledování teploty jsme museli dodržovat teplotní křivku výpalu, čili postupně zvyšovat teplotu tak, abychom dosáhli předepsaným způsobem výpalu. Není to ani o tom, že čím více přiložíte, tím lepší, často i naopak. V případě, že jsme teplotní křivku přepískli nebo jsme trochu zadusili oheň a tah, museli jsme naopak dřevo z kamen vyhazovat do díry, která je vždycky u každé pece pod ohništěm. Nebo i proto, že jsme s teplotou nešli nahoru. Při každém otevření dveří jsme museli rychle naházet polínka dřívek, dle nutnosti, a sledovat teplotní křivku, která vždycky tímto aktem klesla .... To zas bylo nutné přivádět do pece vzduch, takže rychle otevřít kamna a sledovat kouř z komína. Někdy šlehaly z komína metrové plameny a to byla tedy podívaná. Četnost přikládání bylo častější a častější, ke konci třeba i každé 1,5 - 2 minuty A tak to šlo celou noc a až do dopoledne, než jsem dosáhli naší mety - na budíku teplota 1280°C, v peci, dle poslední vytavené žároměrky 1350 °C. Výsledek našeho snažení doložím někdy později, jednak pec chladne několik dní a jednak jsem se už  otevření pece nemohla, z pracovních důvodů, účastnit, což byla velká škoda, protože i to je zážitek - odstranit lepenice na cihlách, odstranit šamotky a před vámi se objeví vypálená keramika, která hraje všemi zemitými odstíny ...
Hrnčíři vědí, že tento způsob výpalu je mnohem pracnější, než výpal v "obyčejné" peci, ale za ten zážitek to stojí.

hrnčíř Petr kontroluje ...



vyčištěné ohniště a popelník

... tady v této betonové díře se může stát a přikládat a taky se sem vyhazují polena, již vložená do pece a nutná vyndat ....

vyčištěné místo pro výrobky



tady žároměrky, 2x po 4, na každé jiná teplota, poslední zadní se taví při teplotě 1350


výrobky určené k našemu výpalu


lepení kuliček pod každý kus


vyskládaná pec

zažehnutí

budík s ukazatelem teploty



v noci


toto je můj apartmán


Doufám, že jsem vám, aspoň trošku přiblížila z laického pohledu pálení keramiky dřevem a taky že jsem se do toho vyprávění moc nezamotala. Jo a taky děkuji, že jsem zabruslila do starších  fotek  a znova jsem si pálení keramiky dřevem "prožila" , mám na to krásné vzpomínky.

Mějte se krásně
Margo

čtvrtek 26. července 2012

Lesníček

Hezký večer všem,

... víte, co se skrývá pod slovem Lesníček? Je to lesní mateřská školka, která se nachází v Praze - Hostivaři v jednom krásném areálu. Pokud nevíte nebo jste ještě neslyšely, je to mateřská škola, vyznávající myšlenku " s dětmi venku za každého počasí bez zdí a drátů". Děti žijí spjatí s přírodou.
Děti prostě tráví celé dny venku, pouze pro nejmenší děti je k dispozici něco jako maringotka, kde mají možnost po obědě spát, ale jinak tráví celé dny venku.
Nutno podotknout, že Lesníček je obklopen loukami, v areálu dvora chovají kozy, ovce, prasátka, kravičky, koně a další "domácí" zvířata, mají tu ekologickou zahrádku, takže děti mají mnoho možností čerpat inspiraci z přírody, která je obklopuje. A o to tady jde.

To je ta  místnost pro spaní nejmenších dětí, nic ostatního není třeba ... (samozřejmě toalety a jídelna k dispozici).





Nejbližší okolí školky




Už jste o takových mateřských školkách slyšely? Umístily byste Vaše děti třeba do takové školky?
Moc Vás všechny zdravím
Margo

úterý 24. července 2012

Sobotní

Hezký večer,

dle  fotek si možná budete myslet, že na blešák jezdím nějak často... Faktem je, že  často je mým prvotním cílem trh jiný a to  farmářský trh v Praze 8 - Karlínské náměstí. ( i když, kdo ví... :-)  )


Vždycky to vezmu zkratkou (je asi o cca 1,5 hodinu delší) .... a hle







Tentokrát bylo na blešáku hrozně moc prodejců a hrozně moc lidí, neměla jsem jako vždy foťák, tak aspoň  ukázka z mobilu. ( i tak jsem se bála fotit)
Poslední fotka, jen na upřesnění -  jsou přepravky plné korálků a komponentů k nim.
Určitou atmosféru  takovej blešák jako je na Kolbence v Praze určitě má, sortiment i jeho "kvalita" je sice různá a bohatá (prodávat může přijet kdokoliv, jen musí po ránu najít plac) a je jen na nás, co si kdo vybere, koupí nebo taky nekoupí.
Prodávají tu i  potraviny, je tu mobilní pekárna se svojí nabídkou, stánky se zeleninou a ovocem (takže v podstatě taky něco jako "farmářský trh"), prostě je tu všechno možný.
Já si tady tedy vyberu vždycky.




Mějte se sluníčkově.
Margit

neděle 22. července 2012

Náš kocour a jeho myš v naší kuchyni

Hezkou neděli všem,

včera jsem měli takový menší zážitek s naším kocourem Kikinou a jeho "ulovenou myškou". Když dorazil do naší kuchyně s myškou v tlamě (otevřené dveře směrem na zahradu) , okamžitě se mi vybavil zážitek před pár lety, když se kocour přišel pochlubit taktéž s ulovenou myškou v tlamě, kterou ovšem  pustil v kuchyni, načež ještě čilá myška běhala po kuchyni, až zaběhla za kuchyňskou linku a již nevyběhla. Kocour chvíli očichával nábytek, a pak s klidem odešel ....
Co teď. Jako naschvál byl můj muž na služební cestě mimo a já doma s dětmi. Omdlévala jsem z představy, že budu muset sama odtahovat a demontovat linku a hledat možná  tlející myšku. Naštěstí se na mě nakonec trochu usmálo štěstí, protože si kocour druhý den na myšku vzpomněl, zalezl za kuchyňskou linku a myš odchytl. Pochopil, že nám asi tentokrát radost neudělal a s myškou zmizel směr zahrada. To už byla lepší varianta a už stačilo jen podlahu vydrhnout.
No a včera se situace opakovala. Všichni ještě chrněli, a tak jsem musela jednat akčně, protože jsem měla na sobotní den připraven jiný program, než lovit v kuchyni myš. Kocour se samozřejmě pochlubil znovu a znovu myš pustil, no nenapadlo mě nic jiného, než vzít kryt na talíř do mikrovlny a hrát si chvilku s myší na honěnou. Výsledek naší hry je prosím zdokumentován níže .... 




Ostatní už bylo na mém muži, kterého jsem musela jít vzbudit a byl děsně naaadšennnej!!!




P.S. děkuji za příspěvky k minulému příspěvku o "bermudském trojúhelníku", 
děkuji, že jste mě utvrdily, že jsme v podstatě normální, někdy konkrétně o sobě trochu  ale pochybuji  :-), moje děti o mě soudí, že jsem trochu "trhlá" mamina, no a můj muž je ze mě na prášky, no pořád lepší než na mrtvici, že jo... :-)

... náš lovec ...

Hezkou neděli
M

pátek 20. července 2012

Bermudský trojúhelník po našem

Ahojky milé blogerky,

k názvu a tématu dnešního příspěvku mě inspirovala, u nás, se stále opakující situace a to nevysvětlitelných ztrát (záhad) některých domácích "komponentů". Na čele žebříčku nevysvětlitelných ztrát jsou prosím malé, kávové či dezertní, chcete-li, lžičky a pánské (studentské či dětské) ponožky.
Zajímalo by mě, jestli i v jiných rodinách se řeší záhady bermudského trojúhelníku.Nikdo nic neví ....

U nás to došlo tak daleko, že když náš kamarád přijel před pár dny na kafčo , obdržel na zamíchání lžíci polévkovou. Vzhledem k tomu, že je to náš rodinný přítel, je s touto záhadou v našem domě obeznámen, dokonce jsme mnohokrát při různých grilovačkách či oslavách toto téma řešili a snažili se pátrat  :-).
 (jedinou malou lžíci, kterou v tuto chvíli doma máme, byla t.č. v myčce)
Už několikrát jsem sadu lžiček kupovala mimo příborový servis a stejně nejsou, prostě mizí.

... a ponožky, resp. druhá ponožka do páru ????? .... nekonečné téma a boj

... jestli dovolíte, vyfotila jsem sobě i vám naši poslední lžičku, abych ji dopřála trochu slávy a nesmrtelnosti, není totiž jisté, kdy skončí třeba v koši s vyjedeným kelímkem od jogurtu ......
:-)


Mějte se všechny moc hezky!
Margo

středa 18. července 2012

Balzamína (impatiens)

Každé jaro, asi pod vlivem natěšení se na sluníčko a teplo, vymýšlím, jaké kytky si zasadím do truhlíků a květináčů  - na zahradu. Moje zkušenosti jsou takové, že nejlepší do květináčů a truhlíků jsou muškáty. Přesto se sama nikdy neposlechnu a kupuji další druhy, o kterých vím, že se jim " u nás" zrovna moc nedaří nebo se o ně zkrátka neumím postarat. No letos na jaře jsem zase improvizovala a kromě muškátů jsem pokoupila i jiné a hlavně .... balzamíny. Měly bílý květ a to rozhodlo. Bohužel dneska vypadají takto .....








Dočetla jsem se, že pokud jim padají listy, potřebují se přemístit. Tak jsem je přemístila na přímé sluníčko (tedy, pokud svítí). Uvidíme. Možná jim "pomohlo" i nestálé počasí, které teď panuje.
Doufám, že Vašim kytičkám se daří lépe ...
Mějte se krásně
Margit

sobota 14. července 2012

Leknín ve vaně

Ahojky všem,

dneska jsem při obhlídce zahrady (mezi dešťovými přeháňkami) jukla do pozinkované vany na zahradě, ze které si několik let po sobě dělám sezónní jezírko.  No a jaké bylo mé dnešní překvapení, když jsem uviděla krásný vínový květ leknínu. Poprvé.
Na podzim ho vždycky vylovím a dám do kýblu s vodou, kde zimuje, Nikdy mi ještě nevykvetl, myslela jsem si, že je to proto, že to zimování v kýblu asi není moc OK. A letos jsem se dočkala. Super.






.... a tady "náš rodinný přítel"





Mějte krásnou neděli.
Margo

čtvrtek 12. července 2012

... už po dovolené

Krásný večer milé blogerky,

chvilinku jsem tu nebyla, vyrazila jsem s rodinou, tradičně v tuto dobu, za sluníčkem. Dovča byla nádherná, ale krátká, jak jinak, že.
Dnes jsem byla poprvé, po dovolené, v práci, a teď tu večer sedím, v naší kuchyni, a připadám si a cítím se úplně vyšťavená. Syn mě potěšil s ujištěním, že  tak i vypadám. A to jsem prosím po dovolené! Nevím, jak to s pracovním procesem máte Vy, ale před dovolenou honička v práci a hned po dovolené taky tak. Má vůbec cenu jezdit na dovolenou ??   :-)
Trošku se ještě musím rozkoukat, vyprat a vyžehlit tu horu prádla, co na mě čeká a jsem si jistá, že i dlouho bude čekat a pomalinku se vrhnu na keramiku, na to se těším.
Při posledním keramickém víkendu, o kterém jsem tu psala, jsem přijala pár zakázek, a tak na nich musím začít pracovat, resp. přinejmenším  si je musím v hlavě promyslet, některé jsou takové specifické, nestandardní.
Ještě před odjezdem na dovolenou jsem zkusila udělat slunce na fasádu, těch už jsem pár utvořila, ale tohle mělo být, jak největší půjde.Navíc, aby se trošku lišilo od jiných, jsem ho trochu vytvarovala a to podle talíře na házení.
Byla jsem limitovaná rozměry keramické pece, tak jsem udělala slunce o průměru 48 cm, tak uvidíme, jestli se povede a nerupne a hlavně nemám vůbec představu, jak se mi s ním bude manipulovat, no , dám vědět, sama jsem na to zvědavá. Z fotky je vidět, že je ještě "mokré", ale to díky tomu, že jsem ho nechala po celou dobu dovolené zabalené v igelitu. Pro jistotu.

Mějte se krásně a pokud máte ještě před dovolenou, tak si ji užijte a pokud už ne, nevadí, prázdniny ještě zdaleka nekončí !!!
Margo

P.S. letošní letní víkendy budou věnované mojí, nově se rodící, dílničky. Tedy, já ji už mám (s keramikou to ani jinak nejde, je to dost "prašný" koníček), ale je z verandy a dočasná. K tomu se taky ještě vrátím. Zkrátka pořád je co dělat.