neděle 28. února 2016

Trochu kozí splín


... asi správnější je "trochu velký splín" ...
Proč?
Chci  si dělat kozí sýry. Jenomže k tomu potřebuji (samo že lásku ke zvířatům) kozí mléko.
Kozí mléko získám od kozičky, která porodí kozí prcky. Až sem je to fajn.
Když se narodí kozička, chovatelé mají radost, tu si mohou nechat do chovu nebo se prodá jinému chovateli do chovu nebo si ji koupí takový chovatelský amatér - nadšenec, jako jsem bývala a jsem já a amatérský chov si založí, jak tomu a o sobě říkám já.
Když se narodí kozlík, je to horší. Pokud není do budoucna pasován na "Samce", většinou končí na maso. 


Nám se narodil kozlík. Je to úplně první mimčo, narozené v mém relativně novém chovatelském ráji.
Co teď?  Nemám zase tolik prostoru, abych rozšiřovala stálo o kozlíky a navíc ani tolik volného času je opečovávat. Ne, nestěžuji si, jen konstatuji.
Nabídky k odběru malého kozlíka na maso mám,  Mám to udělat? Nebo si ho nechat, protože je u nás"prvorozený"? Jeho mámě Matyldě jsem poděkovala, že to všechno zvládla sama, pomáhám jí s jeho péči a teď má skončit někomu na talíři?
Pokud budu chtít mléko každoročně, musím počítat s tím, že tento problém budu řešit ve stejném čase znova a znova, tohle se plánovat nedá. Zjišťuji, že vůbec nejsem na toto rozhodnutí dostatečně připravena. A neplemení kozlíci se do chovu fakt moc neprodávají.

Mám tedy chtít kozí mléko a neumět se k tomuto logickému problému postavit čelem?
Pro mě, která nejí maso, je ta představa o velikonoční  pečeni na svátečním stole otřesná. Brr.
Na druhou stranu představa večeře - domácího chleba, domácího kozího sýra a mléka je tak lákavá!!! Proto taky po práci letím domů nakrmit ty své kozí miláčky, dát jim jejich baštu a pomazlit se.

Hrnou se na mě hlasy, rady a porady z okolí , že to tak prostě je zařízené a má to tak být, a když zvíře žije krásný zvířecí život, milován svým majitelem a navíc je nezabit ve stresu ....ale .... asi jo, ale jestli si na to zvyknu a pochopím? těžce.

A tak se v tom vnitřně, od srdce pitvám... Ale vyřešit si to musím :-)

Promiňte to dnešní nedělní psycho, prostě kozí splín.

Margo




4 komentáře:

  1. Jo, to si budeš muset sama v sobe srovnat... Každopádně tohle je přesně důvod proč je nechovám já. Já jsem moc velký milovník zvířat a nedokážu to takhle rozhodovat o žití. Ale kozí sýry miluju, takže držím pěsti ať si to v sobě srovnáš tak aby jsi věděla, že tvé rozhodnutí je správné ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jejda, Margo, ten boj mezi rozumem a citem bych nedokázala vybojovat a je mi moc líto, že něco takového vlastně logicky musíš řešit... ♥ Tak ať to dopadne nějak pokud možno dobře, držím palce.

    OdpovědětVymazat
  3. Margitko, taky bych se nedovedla rozhodnout. Je to těžké - prvorozený - no, já bych si ho asi nechala - kozy nemám, tak si to tak myslím, nevím.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  4. držím ti palce, a plně tě chápu... a kozí stádečko v dobrém závidím :-)
    naše zahrada je přeci jen moc malá
    mej se. Pavel

    OdpovědětVymazat